Vzorkovnice Štěchovice

Podsbírka zahrnuje soubor vývojových vzorů z let 1956–1990 z keramické dílny Ústředí uměleckých řemesel Praha ve Štěchovicích a představuje předměty určené ke stolování (kávové a čajové soupravy, talíře, mísy, poháry apod.), dekorativní artefakty z oblasti figurální plastiky, interiérové doplňky (svícny, vázy) a užitkovou keramiku (květináče, žardiniéry). Kolekce čítá na 2500 kusů a do Středočeského muzea se dostala po roce 1991, kdy byla činnost organizace ukončena. Ve štěchovické dílně Ústředí uměleckých řemesel Praha působila v průběhu let řada keramiků, vedle Františka Davida např. Marcela Vajceová, Lydie Hladíková, Hana Purkrábková, Děvana Mírová, Jaroslav Podmol, Václav Šerák, Jaroslav Pýcha nebo Tomáš Proll ad.), jejichž osobitý styl, ovlivněný dobovými trendy, se propsal i do produkce podniku. Historie organizace Ústředí uměleckých řemesel Praha začala v roce 1952 a bylo jí tehdy uloženo zachovávat a rozvíjet uměleckořemeslné práce na území České socialistické republiky. V rámci znárodnění a dalších záborů soukromých podniků pohltila i řadu menších zavedených firem a byly pod ní soustředěny desítky dílen a ateliérů uměleckého řemesla činných v různých oborech (např. broušení a leptání skla, vitráž, mozaika, keramika, hrnčířství, umělecké kovářství, restaurování historických zbraní, cínařství, medailérství, ocelorytectví, klenotnictví a zlatnictví, kamenosochařství, řezbářství, umělecké truhlářství, čalounictví, písmomalířství, restaurování písemných památek, tvorba tapiserií, ručně tkaných a vázaných koberců, ruční tisk textilií, umělecké výšivky ad.). 

Pod organizaci tehdy přešla také štěchovická keramická huť založená v roce 1864 Josefem Davidem (1833–1915), který zde v počátcích nechal vybudovat vysokožárnou (kasselskou pec) a začal vyrábět kameninové výrobky. Místní hlína používaná v okolí k výrobě hliněného nádobí a výrobě cihel, byla využívaná jako základní surovina k výrobě glazury (tzv. šlemovky). Dílna produkovala běžné hrnčířské zboží a hospodářské nádobí (např. hrnce, vázy, korbely, sádláky, pekáče, bábovky, mísy, talíře, džbány, hrnky, krajáče, kádě, květináče, svícny, valchy). V roce 1905 převzal dílnu po otci nejmladší syn Rudolf David (1878–1959) a v té době se již vyráběly stovky různých výrobků v několika velikostech a barevných provedeních (s přírodní světle nebo tmavě hnědou, či šedozelenou šlemovkovou glazurou, bílé uvnitř, nebo vně, malované různými motivy a dekory, především modře, kysličníkem kobaltu). Po skončení první světové války zájem o hrnčířství pomalu klesal s rozvojem průmyslové výroby a kvůli větší dostupnosti porcelánu a litinového nádobí, a proto se dílna zaměřila na jiný sortiment a hledala i nové obchodní kontakty (Rott, Diamant, Krásná jizba). Na těchto změnách se už podepsali synové Rudolfa – Josef David (1909–1984) a František David (1911–1992). Na počátku druhé světové války dostala dílna nový název – Bratři Davidové, ale v roce 1950 na ní byla uvalena národní správa a její chod převzalo nejprve družstvo Jihotvar, a následně Ústředí uměleckých řemesel Praha. Davidové zde pracovali nadále jako zaměstnanci, nicméně Josef David musel dílnu opustit. František zde zůstal jako zaměstnanec až do penze. V rámci restitucí byla dílna navrácena dědicům Josefu Davidovi (1947–2005) a Václavu Davidovi (nar. 1949) a po nejnutnějších opravách byla znovu uvedena do provozu pod vedením Václava a jeho syna Martina (nar. 1971). Dílna vyráběla od roku 1991 do roku 2007 původní tradiční sortiment pod obnoveným názvem Bratři Davidové a v roce 2007 byla přesunuta do nově zřízeného atelieru v nedalekém rodinném domě.